Možná máte zkušenost, že okolí vaši pohodu snadno ohrozí. Vaše pohoda je na něm totiž v tomto případě přímo závislá. Pak své chování patrně často přizpůsobujete touze plnit druhým jejich přání a vycházet vstříc jejich potřebám. Snažíte se mít to u nich takzvaně dobré. Spoustu času trávíte ve snaze ovlivnit věci kolem sebe, za něž cítíte odpovědnost a jež určují kvalitu vašeho života. Do okolního světa investujete spoustu energie a zapomínáte, že dlouhodobý a opravdový pocit spokojenosti může vzejít jen z vás samotných. Z uvědomění si vlastní hodnoty, vlastní jedinečnosti, osobitosti, autentičnosti, ze zdravé sebelásky. Opravdový pocit štěstí vychází z pochopení, že nemohu ovlivňovat vnější svět, ale jen ten svůj vnitřní.

Pokud cítíte, že sami pro sebe nejste tím nejdůležitějším člověkem, nejlepším kamarádem, nejste u sebe na prvním místě mezi těmi, na kterých vám záleží a které máte rádi, můžete mít tato emoční nastavení: 

Je důležité, jak mě vnímají ostatní.

Je-li pro vás pravdivé toto nastavení, děláte patrně vše pro to, aby vás okolí mělo rádo. Přemýšlíte o tom, čím druhé můžete potěšit a čím byste se jim mohli zavděčit, jak jim vyjít vstříc. Přizpůsobujete svoje chování lidem, se kterými právě jste, a vlastně nejste sami sebou. Máte pocit, že jako takoví byste v jejich očích neobstáli nebo nebyli dost dobří. Vymýšlíte, jak názory druhých ovlivnit ve svůj prospěch.

Spokojenost blízkých leží na mně.

Je-li vám blízký tento vzorec, pak nesete odpovědnost za to, jak se druzí cítí ve vaší blízkosti. Domníváte se, že bez vašeho přičinění by se jim vedlo hůř. Proto se snažíte jejich pocity svým chováním kladně ovlivnit. Může to ale často být i v rozporu s vašimi vlastními osobními touhami a názory, které pro vás nejsou až tak důležité a které potlačujete. Zkuste se zamyslet nad tím, jestli je vůbec možné opravdovou spokojenost dát nebo pro jiné vytvořit? Zda je možné, aby spokojenost přicházela zvenčí a nevycházela zevnitř každého jedince? A jak jste spokojení vy, když nejednáte v souladu se sebou?

Jsem příčinou neštěstí druhého.

Tato skutečnost vám do života přinesla už nejspíše hodně smutku a beznaděje. Máte pocit, že druhým už jen svou existencí ubližujete, jste příčinou jejich neúspěchů a trápení, šlapete jim po štěstí. S touto rovnicí máte pocit viny a odpovědnosti za neutěšenou situaci ostatních. Vnímáte, že skoro za nic nestojíte a vaše sebehodnota je tak velmi nízká. 

Pro druhé bych se rozdal.

Pokud je pro vás toto tvrzení pravdivé, pak je vaším životním posláním uspokojit především potřeby a přání druhých. Svoji hodnotu měříte mírou práce, kterou vykonáte pro ostatní. Smyslem vašeho života je pomoc druhým a možná si i myslíte si, že bez snahy dávat hlavně ostatním, by vás nikdo neměl rád. Mít rád sám sebe a dělat radost sám sobě, ale ne prostřednictvím práce pro druhé, je pro vás sobecké.

Pokud cítíte, že tato osobní nastavení jsou vám blízká, pojďte si je se mnou změnit. Zbavte se závislosti na pocitech a mínění druhých, na kritice, ale i na dodávání chvály zvenčí. Nalezněte a přirozeně vnímejte svoji jedinečnost a sebehodnotu. Přirozeně a samozřejmě prožívejte, že jste v pořádku a dokonalí takoví, jací jste. Udělejte změnu vedoucí k trvalému pocitu naplněnosti a spokojenosti, bez vlivu okolí.