Měla jsem těsně před maturitou, když jsme doma pocítili první finanční problémy.

Naši byli podnikatelé a jelikož se jim výborně dařilo, většinu toho, co vydělali, vkládali opět do podnikání. Pojištění nijak zvlášť neřešili. Něco jim udělali v bance k hypotéce, ale pozornost tomu nevěnovali. Celý život neměli nic horšího než chřipku. Necítili potřebu se tím zabývat. A co nějaké spoření? Úrok 2 - 7 % ? To není dost! Investicemi do podnikání se přece vydělá mnohem víc!

Co osud nechtěl. Přišel zlom. Krize. Stres. Pokles tržeb na historické minimum. První vážné zdravotní problémy. Některé prodejny už se nevyplácelo držet, rezervy padly na odstupné zaměstnancům. Zdravotní problémy se prohlubují - plicní chlamýdie přerůstají v autoimunitní chorobu - dlouhodobá pracovní neschopnost - později invalidita 3. stupně. Jsou potřeba peníze na léčbu, na hypotéku, na studium.. Z pojištění nedostali ani korunu. Pochopitelně, když šlo  o nemoc a ve smlouvě byly jen úrazy.

Doma panovala špatná nálada. Cítila jsem se jako přítěž. Zvažovala jsem, že si místo studia najdu práci...

Tehdy jsem pochopila, že finanční pohoda nezáleží jen na lidech. Je ovlivňována mnoha vnějšími faktory. Chtěla jsem tomu rozumět! Chtěla jsem vědět, co může člověk udělat pro to, aby se do této situace už více nedostal. A proto jsem šla studovat podnikovou ekonomiku.

Při studiu jsme si oba s partnerem našli práci. Ulevili jsme rodičům. Byli jsme mladí, ale i přes to jsme stíhali vydělávat více než utrácet. Ale co s volnými penězi? Netušila jsem. Co je lepší? Spořicí účet? Stavebko? A co jsou to vlastně ty pilíře? Byla jsem bezradná. Úrok kolem 2 % mi nepřipadal být zajímavý. Že je spoření přes pojistku nevýhodné jsem věděla. A co investice? Všichni mi tvrdili, že je to rizikové. Takže, co teď?

A v mém životě nastal další zlom. V den, kdy jsem se seznámila s Lukášem Novákem. Fascinovalo mě, kolik toho o financích a finačním trhu ví. O bezradnosti jedince při vyjednávání podmínek hypotéky, o touze spořit, ale nevědomosti kudy kam, o nesmyslně nastavovaných pojistkách, které v nouzi stejně nepomáhají.

Byla jsem tím fascinovaná. "Kudy vede cesta? Hypotéka bez přeplatků, bezpečné investice, smysluplné zajištění příjmu, které v nouzi opravdu dobře poslouží? Wow. Chci vědět víc. Chci těmto oblastem rozumět. Chci vědět, co může člověk udělat, aby se mu nestalo to, co našim."

A tak jsem začala studovat, vzdělávat se, zabývat se analýzami trhu. Absolvovala jsem řadu zkoušek. A po čase se ze mě stala finanční konzultantka.

Od té doy, již téměř po 2 roky pomáhám rodinám, zodpovědným podnikatelům a ambiciózním mladým lidem nastavovat finance tak, aby byli vždy v pohodě (té finanční), ať se stane cokoliv. Aby měli své jistoty, které všichni potřebujeme. Aby se jim lépe dýchalo, žilo a oni tak měli více času a klidu na ty, na kterých jim záleží nejvíce.

Ta cesta k pohodě přitom není složitá. Stačí dát správné priority svým cílům:

1. Základem je vždy kvalitně zajištěný příjem. Věděli jste, že ty nejzávažnější problémy, které nám znemožňují dále aktivně vydělávat, mají v drtivé většině případů původ v nemocech? Proto, při stanovování pojistné ochrany, myslete na to a eliminujte připojištění s dodatkem "v případě úrazu". (Problematice pojištění se budu podrobněji věnovat v dalším článku.)

2. Spousta lidí má tendenci upřednostňovat krátkodobé cíle před dlouhodobými. Stejně, jako to tehdy udělali mí rodiče. V krátkodobé rezervě měli dost na to, abychom utáhli nejnutnější výdaje, ale nebylo už dost na restart podnikání, bohužel ani na léčbu. Proto je dobré pro tyto případy, ukrojit si kousek z toho koláče v dobách hojnosti a zhodnocovat volné prostředky při zajímavějších úrocích i např. na akciových trzích. Ačkoliv se mnohdy zdá být i 10 let jako daleko, ve chvíli nejvyšší potřeby za to budete vděční.

Pro lepší orientaci v nastavování priorit Vám doporučuji projít si obrázek ve fotogalerii. Tato pyramida nám jinými slovy říká: "Vše začíná od základů. Dejme přednost kvalitě, patro po patře, a postupně si tak zvyšujme životní standard. Bez rizik a s jistotami, které v životě všichni potřebujeme."