Jmenuji se Monika Píšková a jsem fotografka a klavíristka.

Fotografování se věnuju díky mému tatínkovi od dětství, mnohem aktivněji jsem se do něj ale vložila roku 2012. Tehdy mi dal můj bratranec Vláďa - skvělý fotograf - poprvé do rukou profesionální zrcadlovku a já díky němu propadla stejné vášni, jako on. Začala jsem se tedy setkávat s profesionálními fotografy a lektory a postupně otevírala své (foto)oči; spolu s tímto procesem mě začali obklopovat noví přátelé - světlo, stín, linie, šum, blesk, hloubka ostrosti a spousta dalších. Mezi vzdělávací kurzy, které mi pomohly proměnit svět ve fotosvět, patří: “Práce se světlem”, “Fotografování architektury” a Fotografování v ateliéru”. Fotoaparát je pro mě takový malý zázrak; je jako stroj času. Fotky umějí zmrazit čas a díky nim se můžete do stejných situací vracet znovu a znovu. Nejraději fotím to, co je převážně dynamické: akce, svatby, oslavy, meetingy, koncerty, tedy reportáže obecně; s velkým nadšením se také věnuji focení statických věcí: nemovitostí. Zkušenosti sbírám díky spolupráci s realitními kancelářemi a architekty v Brně a blízkém okolí. Vždy si velmi vážím, když mě někdo osloví jako svého partnera při realizaci projetku nebo jako pomocníka s fotoinzercí.

Co zcela záměrně neprovádím jsou přehnané retuše fotografií. Snažím se, aby mé snímky byly kvalitní a přes to co nejvíce podobné realitě.

Do budoucna se chystám prohloubit své znalosti programu Photoshop a osvěžit si vědomosti z focení v ateliéru. Pomůžete mi v růstu? :) 

            Mimo fotografování se s láskou věnuju vzdělávání dospělých - dávám lekce hry na klavír. Myslím si, že nejhezčí je splnit někomu hudební sen, který nemohl být z nějakého důvodu uskutečněn už v dětství. Věřím, že si každý zaslouží dostat příležitost, pokud po ní touží a neměl by být odmítnutý jenom proto, že už mu není (nejlépe) šest let. Zkušenosti jsem sbírala odmalička: nejdříve s domácí učitelkou, později mě maminka přihlásila ke studiu hry na klavír na ZUŠ k nedostižné učitelce, paní Anně Kučerové, která mě ve hře na klavír vedla až do dospělosti. Díky studiu na Hudební katedře PdF jsem se mohla hraní na klavír věnovat také na vysoké škole. Bez klavíru by byl můj život nekompletní. Vždyť co může být krásnějšího, než když se vám přímo pod rukama rodí krásné melodie? Přála bych tento neopakovatelný pocit zažít každému. Jsem proto vždy nadšená, když se objeví někdo, kdo má o studium hry na klavír zájem a nenechá se jen tak něčím odradit. 

Mé krédo zní: “Nebojte, spolu to dáme.”

            Budeme se spolu potkávat v Brně na setkáních Smart Networku, budu “ta s foťákem” nebo “ta v bílých teniskách se stužkou”. :) Už se za vámi moc těším a těším se také na spolupráci s vámi!

A co bych vzkázala podnikatelům v dnešní uspěchané době? Nikdy nevíte, komu díky svému podnikání pomáháte plnit sen a kdo později pomůže zase splnit sen vám. Pojďmě do toho všichni společně.